ZAČALO TO VE FITKU

Jmenuji se Rostislav Kováč a jsem zakladatel a trenér Femm školy pro single ženy. Femm škola vznikla zcela spontánně ve fitness centru Club Femm (foto 1) ve kterém se klientky dělily na dvě skupiny. Ta první větší vždy spěchala domů za partnerem, dětmi a povinnostmi. Ta druhá menší zůstávala po cvičení na kávu, protože je doma nikdo nečekal. Pro tuto skupinu nezadaných, nebo nespokojeně zadaných žen jsem organizoval další aktivity jako výlety na kole nebo víkendové výšlapy na hory. Na jednom z těchto výletů jsme se bavili o mužské nevěře. Probírali jsme čísla českých sexuologů kteří udávají fyzickou nevěru u 65% mužů. Když jsme k tomu připočítali flirtující virtuální nevěrníky na seznamkách a placených webech, tak holky usoudily, že věrností svého muže si mohou být jisté tak dvě ženy z deseti. Protože to holky pěkně štvalo a většina u nich měla s mužskou nevěrou osobní zkušenost zajímal je můj mužský názor na nevěru. Ptaly se mě proč jsou muži ženám nevěrní. Odpověděl jsem že sexuálně přitažlivou, zajímavou a zábavnou ženu muž nepodvádí. Tím jsem je pěkně vytočil, protože jsem v podstatě řekl, že nejsou asi pro muže dost přitažlivé, zajímavé a zábavné když je jejich partner zenedbával a podváděl. Vztekle se mě zeptaly co si pod pojmem sexuálně přitažlivá, zajímavá a zábavná žena mají konkrétně představit. Odpověděl jsem že pro podle mě je to žena která dokáže klasický sex proměnit na vzrušující erotický zážitek. Třeba tím že umí měnit svou identitu a používá při sexu aktivně Cosplay a Roleplay praktiky. To už ale vybouchly a řekly: Aha ty chytráku a kde se to jako máme naučit?? To si budeš muset pro nás založit asi nějakou speciální školu!! 

A tak jsem si u sebe doma zařídil malou tréninkovou učebnu do které jsem nakoupil nejen věci na cvičení, ale i paruky, kostýmy, brýle, boty a začal jsme se s holkama učit být sexuálně přitažlivější, zajímavější a zábavnější. Možná někomu příjde taková výuka a tréninky divné, ale kde si může normální žena vyzkoušet sexy proměny nebo se naučit hrát drsnou policistku. Rodiče, škola, kamarádky, manžel... nic. Jedině herecký kurz nebo pornofilm. Mužům se to ale líbí, takže je to podle mě otázka času kdy mu začne vzrušení tohoto typu chybět. Je to i vědecky prokázané pomocí hormonální teorie kde se uvádí, že po čtvrtém roce vztahu muž začne podvědomě toužit po nové ženě. Skvěle to vysvětluje na svých přednáškách úspěšná vztahová terapeutka Esther Perelová. Nemůžeš mít s mužem dvacetiletý vztah a být pro něj pořád tou samou ženou, protože si najde milenku a možná se i rozvede. Musíš mu nabídnout co čtyři roky sebe jako novou ženu aby se do tebe každé čtyři roky znovu zamiloval. Říká tomu erotická inteligence. Já se za sebe nechci dotknout úplně všech mužů ale věrných žen je daleko více. Pokud existuje něco co může ženě přinést ze strany mužů větší respekt, podporu a obdiv tak to budeme učit a trénovat. Pokud existuje něco co ženě zajistí aby je muži nezanedbávali, neignorovali, nepodváděli a neopouštěli, tak to budeme učit a trénovat. Femm program samozřejmě všechny vztahy nespasí a nevěru nevymítí, ale dá ženě nové možností jak si zkvalitnit vztah a jak v něm udržet takové to neviditelné jiskření a napětí. Když je žena neuchopitelná a občas jiná, cizí a zakázaná tak bude muže vždy přitahovat, vzrušovat a fascinovat a to i po dvaceti letech manželství. Pokud jsi tedy aktuálně single, můžeš naší tréninkovou školu brát nejen jako perfektní přípravu na budoucí vztah ale i jako skvělou zábavu a odreagování od denního stereotypu. Pokud jsi nešťastně zadaná a s partnerem jste se již odcizili je proměna na novou ženu asi nejlepším řešením jak vše vrátit na začátek. Pro šťastně zadané ženy by mohla být naše škola návodem i nástrojem jak partnerovi ve vztahu nezevšednět a zůstat v jeho očích pořád stejně přitažlivá, zajímavá a zábavná. Jenže šťastná žena nemá díky vyšší hladině Dopaminu a Oxitocinu žádnou motivaci něco měnit nebo zlepšovat. Jenže v tom sladkém opojení a sebejistotě zapomínají že muži nemají na čele kontrolku která se rozsvítí v okamžiku kdy mu začne vzrušení chybět. Může se to stát po roce, možná po pěti nebo až po deseti kdy začne být přístupný signálům jiné, možná mladší, možná štíhlejší a možná přitažlivější a zábavnější ženy z jeho okolí. 

Ač je Roleplay nejčastěji provozováno za účelem relaxace a zábavy, má na
účastníky mnoho pozitivních dopadů. Vzhledem k tomu, že alternativní role, které
účastníci vytvářejí a ztvárňují, jsou často mnohem zručnější a výkonnější než samotní
účastníci, je možné prostřednictvím těchto rolí získat pocit osobní výkonnosti a úspěchu.
Díky identifikaci s činy svých postav, je rovněž možné zažít silný prvek katarzního
uvolnění. Dalším pozitivním dopadem je zvyšování sociálních dovedností. Díky Roleplay
si účastníci procvičují empatii, a to především díky snaze porozumět své postavě, která má
odlišné vlastnosti než samotný hráč. V sociální oblasti je také užitečná možnost vyzkoušet
si jiné sociální strategie a zážitek toho, jak lehce se dá zotavit z trapných situací, když je
účastník do určité míry skryt za svou roli. Některé Roleplay obsahují i vzdělávací prvek.

Nejnovější výzkumy ukazují, že Roleplay slouží účastníkům především
k prozkoumávání vlastní identity a lepšímu pochopení sociálních interakcí. Roleplay je
proto často užívanou technikou ve vzdělávání a terapeutickém procesu, neboť pomáhá
účastníkům lépe pochopit sebe sama, svou roli v dané situaci a rozvíjet sociální
dovednosti, jako je empatie (Merriman, 2017).
Roleplay je oblíbené hlavně u mladé generace, kterou většinou nebaví dělat věci
pokaždé stejným způsobem a držet se zajetých kolejí. Chtějí vyzkoušet něco nového, a
právě to jim přijímání alternativních rolí v rámci Roleplay poskytuje. Nový přísun emocí a
zážitků, ať už pozitivních nebo negativních (Drdová & Saxonberg, 2021).
1.4 Cosplay
Cosplay je složeninou anglických slov costume a play, tedy hra v kostýmech. Je založeno
na reprezentaci určité postavy, a to převážně za pomoci převlékání se do kostýmu.
Cosplayeři, tedy účastníci aktivity Cosplay, si tak mohou zkusit být na chvíli v kůži své
oblíbené postavy, vyzkoušet si její oblečení a pokusit se napodobit její chování. Výběr
postavy často vyplývá z popkultury, jedná se často o anime, mangu, komiksy, videohry,
filmy a literaturu (Dostálková, 2018). Dalšími možnými náměty může být sci-fi, fantasy,
horor, mytologie a fetiš (Winge, 2006), čímž už trochu přesahuje do problematiky BDSM.
8
Cosplay do velké míry souvisí s Roleplay. Nedá se říci, že by byl jeden pojem
nadřazen druhému, definice se v mnoha aspektech prolínají. Zjednodušeně lze říci, že
Cosplay staví na dvou složkách. Na kostýmu určité postavy a napodobování chování této
postavy (Winge, 2006). Nejde tedy pouze o převleky, ale i o reprezentaci postavy pomocí
chování, gest, mimiky, postojů, vyjadřování apod. (Tomešková, 2014).
Podstata kultury Cosplay spočívá v přeměňování fanoušků v určité vybrané postavy
tím, že si vyrobí a nosí kostýmy, naučí se typické pozice postav a případně i některé jejich
známé dialogy.Takto namaskovaní se setkávají na různých akcích, neboli conech. Ty jsou
nejvíce populární v Japonsku, kde má kořeny anime a manga a v Americe, kde probíhá
například slavný comic-noc (Okabe, 2012).
Podmnožinou Cosplay je Crossplay, při níž se účastníci oblékají do kostýmu
postavy opačného pohlaví. Tyto kostýmy a chování účastníků jsou vyhnané do krajnosti,
čímž mají za úkol odhalovat sociálně vykonstruovanou povahu genderových rolí

Spousta hráčů Roleplay her se dříve či později rozhodne zapojit do hry i sexuální
prvek. Usilují pak o fiktivní vztahy s ostatními hráči. Tyto vztahy mohou být jak pouze
sexuální, tak i dlouhodobější, s větší mírou citové angažovanosti postav. Většina hráčů
přitom velmi striktně drží hranice svého skutečného života a života své postavy ve hře.
Vztah své postavy proto ani nevnímají jako formu podvádění svého případného reálného
partnera. Někteří z těchto hráčů si záměrně vyberou nebo dokonce vytvoří postavy, jejichž
pohlaví a sexualita se značně liší od jejich vlastní. Nejčastější rozdíly jsou v sexuální
apetenci, který bývá u postav značně vyšší (Brown, 2015).
Hráče sexuálně zaměřených Roleplay her lze rozdělit na dvě skupiny, přičemž
největší rozdíl tkví v motivaci hráčů. Jedněm jde především o sexuální uspokojení, zatímco
druzí ctí příběh a erotika pouze přirozeně vyplývá z děje. První skupina hráčů se často
shlukuje na serverech, které jsou primárně zaměřeny na hry se sexuální tématikou. Druhá
skupina tvoří komunity, které se řídí interními pravidly. Patří sem například pravidlo
prozradit toho co nejméně o sobě a vystupovat pouze jako vytvořená postava, nepouštět se
do sexuálních her ani konverzace s hráči pod 18 let, neoznačovat nikoho v příspěvcích se
14
sexuálním kontextem bez jeho svolení atd. Tato pravidla jsou však často ohýbána (Brown,
2015).
Ze všech výše zmíněných forem Roleplay her nejvíce svádí k sexualizaci
MMORPG. Hráči zde projevují značnou disinhibici na poli experimentování se sexualitou,
a to v mnohem větší míře, než je tomu v jejich běžném životě (Devlin & Holohan, 2016).
Obecně je erotický kontext v online Roleplay hodnocen kladně, hráči nacházejí
potřebné uvolnění, a to s minimálním nebezpečím. Hra zahrnuje jak složité charaktery
postav, tak dobrodružný příběh. Pouze se ukazuje, že hráči, jejichž motivace je zaměřena
na erotický kontext těchto her, nevěnují tolik pozornosti cílům hry (Brown, 2012).

3. Sexuální hry
Sexuální chování u lidí má mnohem více funkcí než pouze tu rozmnožovací. Svědčí o tom
mimo jiné nepřeberné množství sexuálních aktivit, které k reprodukci ani sloužit nemohou.
Tyto aktivity jsou považovány za normální, pokud s nimi všichni zúčastnění souhlasí a
odehrávají se mezi psychosexuálně a somatosexuálně zralými a pokrevně v přímé linii
nespřízněnými jedinci. Tyto aktivity by také neměly vést k psychickému nebo tělesnému
poškození (Weiss, 2017).
Sexuální hře ve většině případů předchází sexuální touha, která není konstantní ani
předvídatelná. Individuální sexuální chutě, preference, orientace a identity se v průběhu
života vyvíjejí a mění. To, po čem člověk touží ve dvaceti, je s největší pravděpodobností
dost odlišné od toho, po čem touží v padesáti. Může se jednat například o tělesnou estetiku
partnera, uspořádání vztahu nebo citovou vzdálenost (Paasonen, 2018).
Sexuální hra, ať už jde o propracované Roleplay, BDSM aktivity, masturbaci se
erotickými pomůckami, škádlivou hru s partnerem či výměnu fotografií obnaženého těla
s cizím člověkem, je považována za nápaditou a improvizační aktivitu. Může nebo nemusí
zahrnovat kopulaci, ale zároveň ne každá kopulace je sexuální hrou. Hra musí být příjemná
pro všechny zúčastněné, neboť potěšení je hlavním aspektem jak v sexu, tak ve hře.
Častým jevem u partnerů je vývoj od lehkých improvizačních hrátek a náhodných pohybů
k propracovaným a předem nacvičeným scénářům (Paasonen, 2018).
Tím, že se člověk při sexuální hře otevírá novým možnostem, vyvíjí se jeho přístup
k sexu, partnerovi i k sobě samému. Lidé, kteří jsou otevření novým sexuálním zážitkům
jsou často spokojenější sami se sebou a se svými partnerskými vztahy (Smith, 2009). Ač je
improvizace a posouvání hranic důležitým aspektem sexuální hry, je třeba mít jasně
nastavená pravidla. Ta vznikají na základě dohody mezi účastníky a měly by zahrnovat
přibližný scénář, zakázané prvky a bezpečnostní slovo, díky kterému může každý účastník
kdykoliv hru ukončit (Lewis, 2011).
Na sexuální chování měla poměrně velký vliv pandemie COVIDu 19. Téměř
polovina dotázaných uvedla alespoň mírný úpadek intimního života. Zároveň ale jeden
z pěti dotázaných rozšířil svůj sexuální repertoár začleněním nových aktivit. Mezi ty patří
například sexting (posílání textových zpráv se sexuálním obsahem), zkoušení nových
sexuálních pozic nebo sdílení sexuálních fantazií s partnerem. Celkový závěr studie byl, že
16
pokud lidé zařadili nové prvky do svého sexuálního života, byla pro ně pandemie v tomto
směru dokonce přínosná (Lehmiller et al., 2021).
Výzkumů týkajících se sexuální hry je doposud velice málo a většinou se zaměřují
na dětské objevovací sexuální hry nebo jsou dávány do souvislosti s BDSM komunitou
(Paasonen, 2018).
3.1 Princip výměny moci
Preference pro sexuální vzrušení na základě zesílených projevů dominance a submisivity v
sexu je označovaná podle ICD 10 jako sadomasochismus, a v běžné komunikaci jako
BDSM (World Health Organization, 2016). Podle definice užívané českými sexuology je u
sadismu vzrušení dosahováno dominancí, totální kontrolou objektu. U masochismu je
vzrušení dosahováno totálním odevzdáním se partnerovi, vlastním ponížením či utrpením.
Společný výskyt sadismu i masochismu u jedince, který se může chovat někdy sadisticky a
jindy masochisticky, je označován jako sadomasochismus (Weiss, 2008).
Ač spolu princip dominance/submisivity a sadomasochismus úzce souvisí, je třeba
je od sebe rozlišovat. Pro sadomasochistické aktivity je nejdůležitějším faktorem působení
a přijímání bolesti, zatímco u dominance a submisivity není tento aspekt vůbec podstatný
ani nutný (Hoff, 2003). V popředí je hlavně erotická výměna moci, tedy ještě lépe řečeno
hraní si na erotickou výměnu moci. Partneři na sebe berou roli podřízeného nebo
nadřízeného, ale toto mohou prezentovat i jinými způsoby než pouze skrz bolest. Je to tedy
jakákoli situace, při které partneři ze své vlastní svobodné vůle aktivně začleňují prvky síly
do svých milostných aktivit (Langdridge & Butt, 2005).
Výzkumy ohledně přijímání submisivní nebo dominantní role se ve svých závěrech
velmi liší. Většina novějších výzkumů ale tvrdí, že se partneři často v rolích střídají a role
nijak nezasahují do běžného soužití partnerů (Drdová & Saxonberg, 2021). To podporuje i
další výzkum, který přímo zdůrazňuje, že lidé mohou mít v běžném životě úplně opačnou
roli, než jakou preferují při sexuálních aktivitách (Easton & Hardy, 2001).
Jsou ale i takové výzkumy, které tvrdí, že většina lidí je nastavena buď dominantně
nebo submisivně a tato role se dokonce promítá do jejich osobnostního nastavení. Výzkum
z roku 2015 například popisuje, že osobnostní charakteristiky společné pro submisivní
jedince jsou ochota vzdát se kontroly a touha potěšit druhého. Pro dominantní jedince to
jsou zodpovědnost, schopnost být pozorný, empatie, pečovatelské sklony a touha a
schopnost převzít kontrolu. Jak submisivní, tak dominantní jedinci vnímají výhody
v potěšení toho druhého, ve fyzickém potěšení a vzrušení. Dále jako pozitivní spatřují
17
zábavu, rozmanitost, překračování hranic, osobnostní růst, zlepšení romantických vztahů,
budování vztahů v rámci komunity, psychické uvolnění a možnost být sám sebou.
Výhodami pouze pro dominantní jedince jsou pak kontrola, moc a sebevědomí, zatímco
pro submisivní jedince je to vzdání se kontroly. Naopak za rizika považují obě skupiny
stigmatizaci, vztahové problémy a překračování vlastní komfortní zóny. Dominantní
jedinci vidí ještě nevýhody v náročnosti, zodpovědnosti a tendenci přivlastňovat si
submisivní jedince. Ti za největší nevýhody považují vlastní zranitelnost, přijímání
rozkazů a hrozbu nedostatečně zodpovědného partnera (Hébert & Weaver, 2015).
3.2 BDSM
BDSM aktivity byly v minulosti často démonizovány (Langdridge & Butt, 2005). To
mohlo být způsobeno tím, že se lékaři a psychologové se ve svých ordinacích setkávali
převážně s pachateli trestných činů, znali tedy BDSM pouze ve formě extrémních případů
(Weinberg, 2006). V dnešní době je BDSM povětšinou bráno jako alternativní sexuální
chování (Jozífková, 2016) a jako takové přestává být kriminalizováno (Beckmann, 2001).
Zkratka BDSM zahrnuje tři podtypy sexuálních variací. B/D je zkratka pro otroctví
a disciplínu, což se týká aktu fyzického a psychického omezování. Zkratka D/S znamená
dominance a submisivita a popisuje, jak jedna osoba přebírá kontrolu nad celou situací,
zatímco druhá se kontroly vzdává. Nakonec zkratka S/M zahrnuje dvě doplňkové
kategorie, kterými jsou sadismus a masochismus. Společně tyto složky vytvářejí BDSM,
nesmírně rozmanitou a často nepochopenou formu konsensuálního sexuálního a
vztahového vyjádření (Hébert & Weaver, 2015).
Tyto jednotlivé komponenty se prolínají. Například pět znaků sadomasochismu
zahrnuje dominanci a submisivitu, Roleplay, konsenzus mezi partnery, sexuální kontext
aktivity a jasné vymezení, že tato aktivita je sadomasochistická (Moser & Levitt, 1987). To
vše se dá říci i o BDSM. Každá BDSM skupina či organizace má navíc svou poměrně
rozsáhlou terminologii pro různé sexuální preference a různá pojetí sexuálního chování.
Rovněž každá skupina či organizace může užívat různou symboliku a přikládat sexuálním
praktikám či prvkům chování odlišný význam (Jozífková, 2016).
V České republice a dalších postkomunistických zemích lze rozdělit BDSM
subkulturu na dvě generace. Starší generace má většinou jasně dáno, kdo zastává
dominantní a kdo submisivní postavení, málokdy se role střídají. Naprostá většina můžu je
dominantních a většina žen submisivních. Starší generace se navíc často s BDSM kulturou
identifikuje více do hloubky, přijímá ji jako svůj životní styl, a to se projevuje i v běžném
18
životě. Mladší generace oproti tomu bere BDSM víc jako možné zpestření sexuálního
života a věnuje se mu spíše v podobě Roleplay. Mladší jedinci nechtějí upadnout do
stereotypu, takže častěji mění role a vybírají si pouze takové aspekty BDSM, které jim
přináší potěšení (Drdová & Saxonberg, 2021).
3.2.1 BDSM Roleplay
Roleplay a BDSM se do velké míry prolíná. Roleplay je považováno za jednu ze
základních komponent BDSM (Moser & Levitt, 1987) a scénáře Roleplay často zahrnují
prvky BDSM. BDSM Roleplay, složenina těchto dvou zaměření, se dá popsat jako
konsenzuální hraní rolí s takovým scénářem, v němž převládají témata moci a kontroly
(Weinberg, 1987).
Podobně jako Roleplay je i BDSM fantazijní aktivita, která se odehrává ve
fiktivním světě a obsahuje divadelní prvky, ale zároveň není divadlem (Weinberg, 1978).
Typická bývá aktivní manipulace se symboly za účelem zmírnění vlastního erotismu, díky
čemuž je scéna erotičtější pro ostatní účastníky (Lopez & Godard, 2013). Největším
rozdílem, vyjma toho, že v Roleplay nemusí být přítomny prvky BDSM vypsané výše, je
míra autentičnosti. V BDSM Roleplay je tato hranice velmi tenká. Účastníci sice hrají
určené role, ale bolest a ostatní somatické prožitky jsou skutečné. Taková hra tedy může
snáze vytvořit dočasnou vnucenou realitu, nejenom fantazii (Brodsky 1993).
Stejně jako u klasického Roleplay, je i u BDSM Roleplay přikládán určitý význam
jednotlivým praktikám a prvkům chování. Například nošení obojku může být vykládáno
jako odevzdání se dominantní osobě, určité oblečení demonstruje nadřazenost nebo naopak
podřízenost atd. Sadomasochismus oplývá symbolismem a je založen na sdílených
významech, které se jedinci učí v rámci své subkultury (Weinberg & Falk, 1980).
BDSM Roleplay se dá definovat jako typ Roleplay, při kterém účastníci
konsenzuálně přebírají dominantní a submisivní role za účelem působení a přijímání
bolesti a ponížení, a to převážně kvůli sexuálnímu uspokojení. Po skončení aktivity se
účastníci vrátí k původní vztahové dynamice. Vzhledem k zaměření BDSM jsou scénáře
tohoto Roleplay spíše jednoduché a specificky omezené na ústřední téma bolesti a
ponížení. Účastníci jsou do určité míry pořád sami sebou, charakter jejich rolí nemusí být
tolik propracován a změněn (Harviainen, 2011)

Jedním z konkrétních a velmi častých námětů BDSM Roleplay jsou nacistické
uniformy. Uniformy obecně se těší velké oblibě při Roleplay, ale ty nacistické jsou pro
BDSM směr zajímavé zesíleným principem nadřazenosti a moci. V těchto hrách má
19
většinou muž na sobě uniformu a zastává dominantní roli, zatímco žena je submisivní. To
odpovídá představě partnerské dynamiky v Německu za druhé světové války. Důležitým
předpokladem ale je, že není důležité politické přesvědčení, jde pouze o aspekt násilí a
moci, který uniformy představují. Důkazem tomu může být fakt, že komunita využívající
pro Roleplay nacistické uniformy je velká a její součástí jsou i Židé (Lopez & Godard,
2013).
Určitou podmnožinou BDSM Roleplay je Extreme Roleplay. Jsou to hry s velmi
propracovaným scénářem, při kterém hráči zažívají pocity beznaděje a hrůzy. Tyto pocity
jsou tak silné, že mají až somatický průběh. Díky síle prožitku účastníci po celou dobu
balancují na hraně mezi hrou a realitou, myšlenky a pocity hráče jsou ovlivněny pocity a
myšlenkami jeho role a naopak. Scénářem pro Extreme Roleplay může být třeba skupinové
znásilnění, které je reálně provedeno do takové míry, na které se na začátku účastníci
domluví. Bezpečnostní slovo při této aktivitě také existuje, ale většina hráčů se shoduje, že
je lepší hru dohrát dokonce a prožít závěrečnou katarzi než vystoupit v průběhu. Určitým
bezpečnostním prvkem tady může být neustálý oční kontakt, který se po účastnících
vyžaduje. Ač je primárním účelem Extreme Roleplay vzbudit v účastnících silné negativní
emoce, často je vyhledávána kvůli sexuálnímu vzrušení (Montola, 2010).

3.3.1 Fetišismus
U fetišismu je objektem sexuálního zájmu neživý předmět. Tyto předměty se dají rozdělit
do tří kategorií, kterými jsou části těla (nohy), neživé prodloužení těla (oblečení) a
specifické materiály (latex) (Weiss, 2017). Liší se také míra toho, jak moc je daný předmět
pro vzrušení důležitý. V některých případech slouží pouze ke zvýšení sexuálního vzrušení,
jindy je daný předmět naprosto nezbytný (World Health Organization, 2016).
20
Podle průzkumu z roku 2007 jsou nejčastějšími fetiši nohy a předměty s nimi
spojené (punčochy, sukně, spodní prádlo), potom tělesné tekutiny (moč, krev), tělesné
rozměry (obezita, vysoké ženy, trpasličí ženy), vlasy, chlupy, svaly, síla, zásahy do těla
(tetování, piercing). Dále to mohou být předměty jako například stetoskop, náramkové
hodinky, sluchátka, pleny, donucovací prostředky atd. (Scorolli et al., 2007).
V Roleplay jsou neživé předměty nejčastěji využívány k dokreslení atmosféry a
jako součást kostýmu. Účastníci jim často připisují různé přenesené významy a s těmi
potom pracují v rámci scénáře (Harviainen, 2011).
3.3.2 Fetišistický transvestitismus
U fetišistického transvestitismu je vzrušení dosahováno nošením šatů opačného pohlaví.
Ačkoliv může být projevem rané fáze ve vývoji transsexualismu, liší se od něj sexuálním
vzrušením při nošení šatů a potřebou sundat si šaty neprodleně po orgasmu (Weiss, 2017).
3.3.3 Exhibicionismus
Vzrušení je dosahováno odhalováním genitálu před anonymním člověkem opačného
pohlaví. Exhibicionismus je pokládán za nejčastější sexuální deviaci a má silně nutkavý
charakter. Exhibicionistovi ke vzrušení stačí, aby byl viděn, respektive aby byl viděn jeho
genitál. Se svým objektem nekomunikuje, udržuje si odstup, a dokonce je zklamaný, když
objekt projeví známky sexuálního zájmu (Weiss, 2017).
3.3.4 Voyeurismus
Voyeurismus je vracející se tendence sledovat intimní počínání nic netušících anonymních
objektů. Obvykle je toto počínání doprovázeno sexuálním vzrušením a masturbací (World
Health Organization, 2016).
Pro voyeury je důležité, aby objekt jejich zájmu o sledování nevěděl a sexuální
stimulace tak probíhala bez hrozby kontaktu či odmítnutí. Částečně lze tuto potřebu řešit
pornografií či striptýzem (Weiss, 2017).
Podobně jako exhibicionismus lze situaci nasimulovat v rámci Roleplay, ale už
z principu bude chybět aspekt anonymity objektu.

Adult Baby Syndrom, kde je důležitý věkový regres. Jeden z účastníků,
většinou muž, se převleče za malé dítě a vyžaduje, aby se o něj pečovalo.
Důležitým aspektem jsou tady pleny, kterými se muž převlečený za dítě
vzrušuje. Celá aktivita ale může proběhnout i bez sexuálního vzrušení.

Perikulofilie, kdy jsou účastníci vzrušení v situaci nebezpečí či ohrožení

Sexuální
scénáře tedy nemusí být chápány jako uzavírání účastníků do předem určených rolí, ale
spíš jako začlenění se do plynulého toku děje, v rámci kterého je ponechán velký prostor
pro improvizaci (Jackson & Scott, 2007).
Častými scénáři pro sexuální Roleplay jsou sadomasochistická témata, věková
témata (např. dítě a dospělý) a témata na základě beletristických děl. Jinými konkrétními
scénáři pak mohou být hry na instalatéra a ženu v domácnosti nebo na muže
vyzvedávajícího prostitutku v baru. Většina párů má několik ústředních scénářů, které se
opakují. Není výjimkou, že tím, jak se postavy při opakování scénáře vyvíjejí, vyvíjí se tím
i samotný scénář. Příkladem toho může být hra na prostitutku a nezkušeného submisivního
mladíka. Postupem času mladík stárne a stává se z něj dominantní muž, který přesně ví, co
chce, a nebojí se to na prostituce vymáhat i za pomoci násilí (Harviainen, 2011).
Konkrétní témata Roleplay řazená dle oblíbenosti čerpá autorka Harviainen (2011)
mimo jiné z wikipedie. Jsou to:
• Age play – jeden hráč přebírá roli dospělého a druhý dětěte.
• Hra se zvířaty, nejčastěji pes nebo poník.
• Pán a otrok – s podřízeným zachází jako s majetkem a musí splnit všechna přání.
• Mučení zajatého vězně – věznitel zneužívá zajatce.
• Přistižení a potrestání – jeden z partnerů je přistižen při nějaké špatnosti a potrestán.
• Autorita a tajemství – autorita vyhrožuje odhalením tajemství podřízeného.
• Gender-play – jeden nebo více hráčů přebírá roli opačného pohlaví.
• Uctívání bohyně – žena je vnímána jako pohanské božstvo.
• Nemocniční fantazie, které zahrnují lékaře, sestry a pacienty.
23
• Uniformní fetiš, při kterém se žena obléká jako submisivní školačka,
roztleskávačka, pokojská,.. zatímco muž hraje postavu dominantního rodiče,
učitele, trenéra,..
• Znásilnění – jeden hráč předstírá, že je donucen k nechtěnému sexuálnímu aktu
druhým hráčem.
• Vlastník a neživý předmět – submisivní partner je v roli například nábytku, druhý je
jeho majitelem.
Podobný výčet scénářů je uveden ve vědeckém článku z roku 1999. Tam je na
prvním místě hra pán a otrok, na druhém uniformní fetiše a potom školní tématika, scény
mučení a popravy, nemocniční tématika a scény se znásilněním (Sandnabba et al., 1999).
Podobný seznam uvádějí i autoři Brame et al. (1997).

4.2 Výběr postavy
Kritéria, na základě kterých si účastníci vybírají nebo utvářejí své role, jsou různá. U
sexuálního Roleplay je to často snaha o napodobení postavy, kterou účastník považuje za
sexuálně atraktivní, nebo která představuje sexuální objekt na základě svého jednání
v rámci scénáře. Díky hravosti, která je jedním z hlavních aspektů Roleplay, je možné
neustále lehce přetvářet uchopení sexuální identity jednotlivých postav (Paasonen, 2018).
Nejčastějším pravidlem pro výběr postavy je podobnost s účastníkem Roleplay
právě v těch aspektech, které jsou důležité pro daný scénář (Hughes, 1988). To může být u
muže hrajícího vyslýchajícího policistu například svalnatá postava nebo schopnost
svazovat ruce za zády. Hned druhým principem je naopak zvolení postavy co nejvíce
rozdílné (Hughes, 1988). Příkladem tomu může být zakřiknutá žena, která si díky Roleplay
může vyzkoušet pozici dominantní otrokářky. Není ovšem možné úplně se oprostit od
vlastní osobnosti. Postava například nemůže vymazat zkušenosti, které má hráč, který ji
představuje (Waskul & Lust, 2004).
Obvykle si účastníci staví postavy podle toho, jaký je scénář a jak se jim budou
dobře hrát. Pro postavu středověkého bojovníka je například důležitá síla a odvaha a ne
inteligence (Waskul & Lust, 2004). Zkušenější hráči si potom často vybírají větší a větší
výzvy. Láká je zkusit hrát například roli zločince vynucujícího si pohlavní styk pomocí
násilí nebo naopak roli znásilněné oběti. Díky těmto výzvám mohou mít účastníci
z Roleplay nejen sexuální zážitek, ale také velmi silný emoční prožitek (Montola, 2010).
24
4.3 Sexuální fantazie
Fantazie člověka provází neustále, většinou v podobě denního snění (Deterding & Zagal,
2018). Z hlediska Roleplay fantazie přispívají k vytváření neotřelých spojení, vymýšlení
možných herních scénářů a zintenzivnění sexuální touhy. Díky přenesení fantazie do
sexuální hry mohou partneři zpětně zkoumat, co jim přináší vzrušení a lépe se orientovat
ve své sexuální identitě (Paasonen, 2018).
Sexuální fantazie se v průběhu života mění. Jak člověk experimentuje se svým
tělem a těly partnerů, vrství se různé zážitky, mění se chutě a posouvají se hranice
komfortní zóny v sexuálních otázkách (Berlant, 2012).
Fantazie lze rozdělit na osobní a sdílené. V Roleplay se po vzájemné domluvě na
scénáři uplatňuje právě sdílená fantazie, což může způsobovat mnohé problémy (Waskul &
Lust, 2004). Partneři se nemusí vždy shodnout ve všech aspektech svých fantazií, musí
hledat kompromis, aby scénář Roleplay vyhovoval oběma. Sdílená fantazie také postrádá
zdánlivě náhodné, nelogické rysy a nemá egocentrické vlastnosti. Tím sice nabývá na větší
věrohodnosti, ale zároveň se vzdaluje původní představě. Sdílená povaha Roleplay také
způsobuje, že vztahy mezi účastníky jsou omezeny představami jednotlivých účastníků o
tom, jaké proměnné nelze za žádných okolností překročit. Příkladem toho může být reálný
vyšší věk hráče, kvůli kterému bude i jeho postava vnímána ostatními jako moudřejší a
vyspělejší (Hughes, 1988).
Průzkum z Londýna roku 1981 rozdělil sexuální fantazie do čtyř skupin, a to na
Průzkumné (skupinový sex, promiskuita, homosexualita), Intimní (líbání, orální sex,
milování venku), Neosobní (dívání se na jiné lidi při sexuálních aktivitách, fetišismus,
používání neživých předmětů k uspokojení) a Sadomasochistické (bičování a výprask, sex
z donucení). Ukázalo se také, že obecně více fantazií měli muži. Výjimku tvořila kategorie
Intimní, kde měli muži a ženy fantazií podobný počet. Ženy uváděly více fantazií, ve
kterých figurovaly spíše submisivně. Studie rovněž ukázala, že ženy, které měly celkově
více sexuálních fantazií, byly v sexuálním životě spokojenější, ale muži s více fantaziemi
naopak. Autoři to přičítají obecně vyššímu libidu u mužů a následnou frustrací, která plyne
z nedostatečného uspokojení pudových potřeb (Wilson & Lang, 1981).

Další výzkum z roku 1985 rozdělil pomocí faktorové analýzy sexuální fantazie do
čtyř skupin, zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy.
25
• U žen byl nejvíce zastoupen faktor Romantika. Ten zahrnoval podfaktory
atraktivitu (připadám si krásná, muži se na mě dívají) a něžnost (muž mě líbá na
ňadra). S fantaziemi tohoto typu ženy nejčastěji dosahovaly orgasmu.
• Další faktor byl nazván Rozmanitost, protože zahrnoval jak aktivity, při kterých
žena pozoruje, tak ty, při kterých je sama pozorována (muž se dívá, jak masturbuji,
ostatní se dívají, jak mám sex s mužem). Faktor zahrnuje také riskantní chování
(mám sex s mužem na místě, kde je to nebezpečné) a homosexuální fantazie (žena
mě drží za ruku, zatímco masturbuji). Tyto fantazie byly u žen časté jak při
masturbaci tak při pohlavím styku.
• Faktor Trpění, který zahrnuje svazování (několik mužů je svázáno v řadě a já je
postupně dovedu k erekci), trpění (trpím, než mě muž dovede k uspokojení), bolest
(muž mě drží a říká, že v bolesti je slast) a trest (několik mužů se svlékne a já je
bičuji).
• Čtvrtým faktorem je Dominance (starší muž mě svádí, nutím muže k sexu, jsem
otrok, který musí splnit každé jeho přání). Vysokou míru uspokojení s těmito
fantaziemi vykazovaly hlavně emočně nestabilní ženy.
• U mužů byl první faktor pojmenován Síla. Zahrnoval podfaktory výprask (bičuji
ženu, protože byla zlobivá) a svazování (žena mě sváže a má se mnou sex).
• Druhým faktorem je Stejné pohlaví (mám sex s dalším mužem a ženou, dívám se,
jak mají muž a žena sex). Muži, kteří skórovali v tomto faktoru velmi často
masturbovali a bývali impulzivní.
• Faktor pojmenovaný Nepopulární zahrnuje praktiky spojené s močením, z čehož
také plyne jeho název. Jsou pod něj řazeny ale také fantazie naopak velmi
populární, jako je zaměření na dámské nohy a prsa. Muži s těmito fantaziemi
vykazovali nízkou averzi k incestu, často uváděli nedostatečné sexuální uspokojení
a spíše masturbovali, než že by provozovali jiné sexuální aktivity.
• Pod faktor Macho spadali muži, jejichž fantazie se týkaly uspokojení ženy (žena
říká, že chce mé tělo, žena křičí uspokojením). Tito muži často dosahovali orgasmu
jak při masturbaci tak při sexu s partnerkou. Byli rovněž sexuálně velmi aktivní
(Arndt et al., 1985)
Další výzkum z roku 1997 se zaměřoval na genderové a věkové rozdíly
v sexuálních fantaziích. Z rozdělení dle věkových kategorií vyplynulo, že zatímco u žen je
26
počet a typ sexuálních fantazií poměrně konstantní, u mužů je v mládí více sexuálních
fantazií a s přibývajícím věkem tento počet postupně klesá. Výjimkou byly homosexuální
fantazie, které u mužů vykazovaly mírně stoupající, avšak nesignifikantní trend. Výzkum
však nebyl longitudinální, takže tyto výsledky lze přičíst rovněž jinému pohledu na
sexuální fantazie napříč generacemi. Co se týče typu sexuálních fantazií, největší rozdíl
mezi pohlavími byl u skupinového sexu. Zatímco u mužů byla tato fantazie
nejpopulárnější, ženy o ni projevily nejmenší zájem. Rovněž fantazie o sexu s neznámou
osobou byla silněji zastoupena u mužů. Naopak homosexuální fantazie a sex s někým
slavným byly častěji zaznamenány u žen (Wilson, 1997).
Studie z roku 2015 zkoumala, jak jsou které sexuální fantazie procentuálně
zastoupeny mezi lidmi. Pro téma Roleplay je tato studie zajímavá hlavně tím, že klade
mimo jiné otázku, zda mají účastníci zájem své sexuální fantazie nějakou formou
zrealizovat. Z kvantitativní analýzy vyplynulo, že muži měli celkově více druhů sexuálních
fantazií než ženy. Také muži měli častěji zájem tyto fantazie nějakou formou zrealizovat.
Co se týče konkrétních druhů fantazií, pouze menšina dotazovaných (do 3 %)
uvedla sex s dítětem či zvířetem. Statisticky nevýznamné (pod 16 %) byly u obou pohlaví
fantazie o močení na partnera či být pomočen. U žen potom také nošení oblečení opačného
pohlaví, nucení partnera k sexu, sex s někým, kdo spí nebo je opilý, sex s prostitutkou a
sex se ženou s malými ňadry. U mužů byly dál statisticky nevýznamné ještě fantazie, ve
kterých jakkoli figurovali další muži.
Naopak typické (nad 84 %) byly pro obě pohlaví fantazie o sexu na romantickém
místě, kde hraje důležitou roli atmosféra a romantické pocity. Pro muže to byla dál fantazie
o přijímání orálního sexu a sex se dvěma ženami zároveň. Ženy často uváděly fantazie
submisivní povahy, jako je sex s dominantním mužem, být svázána, být bičována nebo být
nucena k sexu. U mužů byly tyto fantazie zastoupeny méně, ale stále významně. Zajímavé
je, že jen přibližně polovina žen uvedla, že by někdy chtěla tyto submisivní fantazie
zrealizovat.
Největší rozdíl mezi pohlavími byl u fantazie o análním sexu (tuto fantazii měly
přibližně 2/3 mužů a pouze 1/3 žen) a o incestu (rovněž více zastoupena u mužů). Naopak
okolo 35 % žen mělo fantazie o sexuálních aktivitách spojených s dalšími ženami (sex
s jinou ženou, orální sex, pozorování dalších dvou žen při sexu). Toto procento je o hodně
vyšší, než byla ve vzorku zastoupena homosexuální a bisexuální skupina žen. Ženy rovněž
často uváděly fantazie o sexu se dvěma muži (Joyal et al., 2015).
27
Ač je fantazie pro sexuální Roleplay nepostradatelná, je důležité nenechat se jí
strhnout za každou cenu. Scénář Roleplay je nutné sestavit s vědomím toho, čeho jsou
jednotliví účastníci schopni a co už by mohlo být za hranicí jejich komfortní zóny. Bohužel
i samotná excitovaná sexuální touha může i při dobře sestaveném scénáři přemoci
myšlenku a rozbít původní záměr Roleplay scény (Berlant, 2012). Z tohoto důvodu je
dobré používat bezpečnostní slovo, které může aktivitu kdykoliv ukončit.

Pomocí faktorové analýzy byly dále nalezeny čtyři skupiny pornografických témat,
zvlášť pro muže a pro ženy. Pro muže byl nejčastěji zastoupeným faktorem skupinový sex
s pozorností na ejakulaci, potom parafilicky zaměřená témata, dále videa se zaměřením na
určitý typ ženy (věkově, rozměrově, etnicky) a posledním faktorem byl bisexuální sex se
zaměřením na skupinový sex. U žen byla na prvním místě parafilicky zaměřená témata,
potom skupinový sex, následně jakékoli video bez pozornosti na ejakulaci a posledním
faktorem byla neheterosexuální témata.
Zajímavým zjištěním bylo, že u jednotlivých parafilicky zaměřených témat nebyly
skoro žádné rozdíly mezi pohlavími. Z těchto témat byl nejčastěji zastoupen
sadomasochismus, a to jak mezi heterosexuálně, tak homosexuálně orientovanými
dotazovanými. Na druhém místě se umístilo téma svazování a dominance. U násilného
sexu byl největší rozdíl mezi muži a ženami, přičemž muži jej uváděli častěji. Bizardní a
28
extrémní praktiky byly nejoblíbenější u mužů, dále u homosexuálních žen a potom u
ostatních kategorií. Fetišistická témata byla nejoblíbenější u homosexuálů obecně, u
heterosexuálů o trochu méně (Hald & Štulhofer, 2016).
Podle výsledků dalšího výzkumu z roku 2015 dávala většina dotazovaných při
sledování pornografie přednost heterosexuálnímu styku, na druhém místě byl lesbický sex,
objevila se ale i témata incestu a znásilnění. Několikrát byla zmíněna témata bondage
(svazování), bukkake, skupinový sex, škrcení a veřejné ponížení, přičemž většina
dotázaných považovala tento typ sexuálního chování za akceptovatelný, jen pár žen bylo
zděšeno. Někteří dotazovaní se dívali pouze na pornografii s herci se stejnou etnickou
příslušností, jakou měli sami. Jako důvody pro sledování videí byly nejčastěji uvedené
snadné řešení samoty a nudy a zábava.
Skoro všichni dotazovaní dále uvedli, že čerpali (a stále čerpají) většinu sexuálních
vědomostí a dovedností z pornografie. Hlavně se naučili různé sexuální pozice, které se
líbí partnerům opačného pohlaví a zapojování nekoitálních aktivit. Ne vždy se ale tyto
pokusy povedly. Některé ženy si na příklad ublížily při pokusech o anální sex a několik
jich uvedlo, že mnohé náročné polohy se zkrátka nepovedly. Jeden mladík dále uvedl, že
natáčel styk s dívkou bez jejího souhlasu (Rothman et al., 2015).
Nechávat se inspirovat pornografií může být prospěšné, avšak není možné ji brát
jako spolehlivý výukový materiál. Když lidé předpokládají, že je pornografie skutečným
obrazem toho, jak má sexuální život vypadat, může to mít negativní dopady. Převážně
mladí lidé často sbírají poznatky o sexu právě z pornografie místo od rodičů nebo učitelů.
Děje se tak hlavně v nerozvinutých státech, kde je sexuální výchova zakázána nebo
výrazně omezena (Oosterhoff et al., 2016).
29
5. Přínosy Roleplay
5.1 Přínosy sexuálního Roleplay
Poznatků ohledně toho, jaký má sexuální Roleplay vliv na účastníky, je zatím naprosté
minimum. Výzkum z roku 2006 hovoří o tom, že BDSM aktivity mají pozitivní vliv na
komunikaci mezi partnery a působí blahodárně na jejich psychiku díky vzrušení
z rozmanitosti a pocitu, že společně dělají něco zakázaného či tabuizovaného (Nichols,
2006).
Jakákoliv sexuální hra může být nástrojem učení a práce s identitou. Díky aspektu
hravosti je poměrně snadné vystoupit ze své klasické role a přistupovat k novým sexuálním
aktivitám bez předsudků. Díky tomu mohou účastníci objevovat stále něco nového jak na
partnerovi, tak sami na sobě (Paasonen, 2018).

6. Sexuální Roleplay
Roleplay ze sexuálního hlediska je definováno jako praktika, při které partneři hrají role za
účelem posílení svých sexuálních fantazií. Komplexnost Roleplay je různá, od
jednoduchých hříček založených na symbolech, po do detailů propracovaných her
s kostýmy a scénáři. Mezi časté hry patří například učitel – žák, policista – vyslýchaný, pán
– otrok, šéf – služebná a další. Mezi méně často užívané hry paří Animal Roleplay,
spočívající v přeměně jednoho nebo více účastníků ve zvíře. Rozšířená je zejména
přeměna v koně a psa (Weiss, 2017).
Už v roce 1984 bylo sexuální Roleplay popsáno v rámci sadomasochistických
aktivit. Účastníci si mají zvolit konkrétní dominantní nebo submisivní roli, jako napřiklad
paní a otrok nebo učitel a žákyně. V rámci role pak účastníci zdůrazňují a přehrávají určité
situace, které se zvolenými rolemi souvisí. Například paní trestá provinilého otroka nebo
učitel kontroluje domácí úkoly žákyně (Weinberg et al., 1984).
Sexuální hraní rolí může mít různou podobu, od jednotlivých scén přes opakující se
motivy až po kontinuální hry. Poslední kategorii může představovat například náramek na
kotníky, který symbolizuje podřízenost submisivního partnera i během běžných denních
činností. Kontinuální hry se mohou projevovat i tak, že jeden nebo více partnerů má
pravomoc započít hru kdykoliv se mu zachce. Tím se partneři drží v neustálém napětí.
Důležitým aspektem při sexuálním Roleplay je submisivní a dominantní postavení
partnerů. Tuto roli na sebe účastníci většinou berou jen po dobu trvání aktivity a potom se
zase vrátí k normální vztahové dynamice. Ukončení Roleplay většinou signalizuje
vyvrcholení jednoho nebo více partnerů. Obzvlášť u drsnějších forem Roleplay je ale dobré
mít předem dohodnuté bezpečnostní slovo, jakési heslo, jehož použití aktivitu v jakémkoli
okamžiku přeruší či úplně ukončí (Harviainen, 2011).
Podobně jako nesexuální Roleplay slouží i to sexuální k mnoha terapeutickým
účelům zahrnujícím především sebeobjevování a zotavování se z dříve prožitých traumat.
V dlouhodobých vztazích může Roleplay představovat okořenění sexuálního života a
vyvést partnery ze zajetých kolejí. Přesto je zásadní nesnižovat význam sexuální hry na
tyto funkce nebo vnímat Roleplay pouze jako instrumentální prostředek k dosažení cíle,
většinou orgasmu. Je třeba si stále uvědomovat, že tyto sexuální akty a scény jsou
poháněny vnitřní touhou po objevování a prožívání něčeho nového, jsou do velké míry
35
podporovány fantazií a hravou náladou a zaměřují se na prozkoumávání těla i mysli.

10.3 Roleplay
V kategorii zabývající se motivací pro Roleplay aktivity se 92 % respondentů shodlo
na tom, že se věnují i jiným aktivitám než Roleplay. Pouze 9 % uvedlo, že se věnuje
Roleplay pouze kvůli partnerovi. Ovšem 42 % se jí díky partnerovi věnovat začalo.
88 % respondentů přináší Roleplay sexuální uspokojení a tato aktivita jim slouží jako
zpestření sexuálního života. 52 % dokonce uvedlo, že se při Roleplay dokáží vzrušit
více než při jiných sexuálních aktivitách. Pro 46 % respondentů by byl sexuální život
bez Roleplay nudný.
Graf 4 – Motivace pro Roleplay aktivity
Sexuálním aktivitám zahrnujícím Roleplay se pravidelně věnuje 54 % respondentů,
přičemž 43 % je dokonce členy komunity, která se Roleplay věnuje. V rámci svého
partnerského vztahu se Roleplay věnuje 65 % respondentů a mimo něj 50 %. Co se týče
samotné podoby Roleplay, pouze 25 % respondentů jej využívá primárně jako předehru a
více aspektů z Roleplay do sexuálních aktivit nezačleňuje. Bezpečnostní slovo má při
Roleplay nastaveno 58 % respondentů a 86 % o Roleplay se svým partnerem otevřeně
hovoří.
58
Graf 5 - Různé podoby Roleplay a co představují pro partnerský vztah
Své sexuální fantazie se díky Roleplay daří realizovat 81 % respondentů. 59 %
respondentů přitom uvedlo, že mají i takové fantazie, které nechtějí nebo nemohou do
Roleplay přenést. Převážně na partnerovi nechává vymýšlení scénářů pouze 30 %
respondentů. 72 % respondentů má pár oblíbených Roleplay scénářů, které se opakují.
Zároveň 63 % respondentů rádo vymýšlí scénáře stále nové. 80 % respondentů uveldo, že
při Roleplay rádi improvizují a pouze pro 23 % je důležité mít dopředu vymyšlený scénář.
Náměty i z pornografie čerpá 62 % respondentů.
Graf 6 - Inspirace pro role a scénáře v Roleplay
59
Pro 85 % respondentů je při Roleplay aktivitách důležitý princip dominance a
submisivity, přičemž pouze 34 % rádo střídá dominantní a submisivní roli. 79 %
respondentů dokonce uvedlo, že jejich Roleplay aktivity zahrnují prvky BDSM. Pro 44 %
respondentů jsou při Roleplay důležité kostýmy a pro 36 % jsou důležité jiné předměty,
jako je například ukazovátko nebo fonendoskop.
Graf 7 - Důležité a opakující se aspekty v Roleplay scénářích
Pro 86 % respondentů je snadné přijmout smyšlenou roli po dobu trvání sexuální
aktivity a pro 84 % je také snadné ji opustit. Atraktivnější, když jsou v alternativní roli, si
připadá 55 % respondentů a 59 % se díky roli daří být méně stydliví během sexuální
aktivity.
Další vypsané Roleplay scénáře:
• Hospodyně a hladový pocestný
• Ředitel a sekretářka
• Skrývající se kamarádi na stavbě, hrozí fiktivní odhalení
• Poslíček s jídlem, není na zaplacení
• Trosečníci na opuštěném ostrově
• Za pár hodin nastává apokalyplsa
• Oživlá figurína chce zažít, jaké to je mít sex
• Horníci uvěznění v šachtě
62
• Cizinka ztracená v cizím městě
• Hotwife – Cuckold (manžel sleduje svou sexy manželku při sexuálních aktivitách
s jiným mužem)
• Hrané pozorovnání „neznámého" člověka provázené masturbací
• Mimozemšťané
• Magický řád
• Psychoterapeut a pacientka
• Historická Roleplay (např. čarodějnické procesy)
• Únos
• Pasák a prostitutka
• Sci-fi
• Experimenty
• Výslech
• Mladý muž a jeho strýc

Více atraktivní a méně stydlivá si díky roli připadá asi polovina účastníků. Studie
zaměřené přímo na tuto problematiku zatím nejsou, ale z teoretické části vyplývá, že díky
Roleplay si mohou účastníci vyzkoušet vnímat realitu způsobem své postavy (Deterding &
Zagal, 2018), a díky tomu i prožívat emoce, které by s největší pravděpodobností daná
postava prožívala (Montola, 2010). Je tedy možné, že když bude například stydlivý
účastník hrát roli dominantního otrokáře, bude mu umožněno pocítit emoční prožitek a
sexuální uspokojení bez pocitů studu.
71
Při vyvozování závěrů z výčtu nejoblíbenějších scénářů je opět nutné brát v potaz
primární BDSM zaměření některých respondentů. Na prvním místě se umístil scénář
s názvem pán a otrok, který vybralo celkem 84 účastníků Roleplay. Studie Harviainen
(2011) a Sandnabba et al. (1999) uvádí ve svých studiích tento Roleplay scénář rovněž na
prvních místech. Tato tématika je rovněž populární v sexuálních fantaziích, a to obzvláště
u mužů (1985). Hra na pána a otroka může nabývat různých podob a je tedy vhodná jako
základ pro další improvizaci. Pravidla jsou nastavená pouze tak, že jeden z partnerů
poslouchá a druhý poroučí. V tomto scénáři se odráží výměna moci, a mohou se do něho
začlenit i některé BDSM prvky. Scénářem založeným na podobných prvcích je například
přistižení a potrestání (3. nejoblíbenější), dozorce/kyně a vězeň/kyně a scénáře založené na
principu vydírání, které uvádí Harviainen (2011) rovněž poměrně vysoko ve svém
seznamu Roleplay.
Druhým nejoblíbenějším scénářem je školní tématika, která rovněž zahrnuje princip
výměny moci. Společně s nemocniční tématikou (4. místo) může hojně využívat jak
kostýmy, tak speciální předměty, které dokreslují atmosféru scénáře. Oba tyto scénáře jsou
popsané i ve studii Sandnabba et al. (1999). Harviainen (2011) hovoří pouze o nemocniční
fantazii, a to ještě jako ne příliš často zastoupeném scénáři.
Pátým nejoblíbenějším scénářem je znásilnění a donucení k sexu. Tento scénář
zřejmě často obsahuje prvky BDSM, navíc má povahu hraného trestného činu. Ještě do
většího extrému jde scénář mučení a scény popravy, který už ale není tak oblíbený. Ke
scénářům, které by v reálném životě představovaly nezákonné chování, patří dále dítě a
dospělý a v některých případech incest. Právě nádech zakázaného chování je může činit
přitažlivějšími. Dokládá to i stále rostoucí popularita extrémních podob Roleplay, kterou
ve své studii popisuje Montola, 2010). Podobně může fungovat i scénář s křesťanskou
tématikou, který ovšem není příliš hojně využíván. V sexuálních fantaziích jsou podobně
extrémní témata poměrně častá, avšak to ještě neznamená, že je jejich nositelé touží
jakýmkoli způsobem realizovat. Obecně se ukazuje, že větší potřebu fantazie realizovat
mají muži (Joyal et al., 2015).
Co se týče uniforem a souvisejícím postavením, ilustruje popularita jednotlivých
scénářů genderové stereotypy. Nejoblíbenější kombinací je submisivní žena v uniformě,
následuje dominantní muž v uniformě, dále dominantní žena v uniformě a ke konci
seznamu je submisivní muž v uniformě. Tento trend popisuje i studie o fetiši na nacistické
uniformy, kde postavení muže a ženy ilustruje jejich postavení při válečném stavu (Lopez
72
& Godard 2013). Uniformní fetiš je mezi scénáři velmi častý a díky Roleplay či Cosplay
může být začleněn do partnerského sexuálního života.
Jedním z mála Roleplay scénářů, ve kterém je naopak dominantní žena, je scénář
uctívání bohyně. Využívá ho 26 respondentů, je tedy stále poměrně oblíbený. Za poměrně
oblíbený považuje tento scénář i studie Harviainen (2011). Scénář, ve kterém figuruje
prostitutka a klient, je možné postavit jak na dominanci ženy, tak na její submisi
(Harviainen, 2011).
Roleplay scénáře, při kterých jeden nebo více hráčů přebírá roli zvířete, byl mezi
účastníky velmi oblíbený. Třemi nejoblíbenějšími zvířaty, za která se účastníci převlékají,
jsou pes, kočka a kůň. O ponyplay (přeměna v koně) a dogplay (přeměna v psa) hovoří
v kapitole o sexuálním Roleplay i Weiss (2017). Mezi konkrétními náměty na Roleplay
z knih a filmů byly nejčastěji zastoupena různá fantasy, sci-fi a historická témata.
Několikrát byly zmíněny i erotické povídky, což už ale stojí na pomezí čerpání témat
z pornografie.