04 DOJEM

Bohužel se nikdy nezavděčíte všem i když se budete snažit sebevíc. A další bohužel, co se může líbit mužům, nemusí se líbit ženám. Zatímco ženě stačí, když bude vnímána jako zajímavá, pohledná, sympatická, originální, atraktivní a reprezentativní s muži je to trošku složitější. Méně citlivý muž vnímá mimo tyto základní vjemy ještě dalších deset ženských signálů, kterými si jako žena můžete získat mužskou pozornost. Citlivější muž rozezná asi třicet ženských signálů a empaticky a inteligentní muž rozpozná přes šedesát typů signálů, které na něj můžete vyslat svým ženským vzhledem a projevem. Dalším mícháním těchto signálů získáte neomezené množství typologicky zaměřených kombinací (ženských zbraní), které můžete na muže nevědomě nebo naopak zcela umyslně vysílat.

SOCIÁLNÍ PERCEPCE Každá žena před odchodem z domu se prohlíží v zrcadle a kontroluje vhodnost a úpravu účesu, správné nalíčení tváře, slazenost oblečení a jeho čistotu to vše podle toho kam se zrovna chystá. Jiná úprava podléhá při cestě do taměstnání, jiná za sportem, na nákupy, na rande nebo společenskou událost. Tato každodenní výstupní kontrola která probíhá většinou ve stoje, těsně nebo kousek od zrcadla vám prozradí a odhalí jen velmi málo chyb kterých se můžete dopouštět. Proto jsme se rozhodli, že kromě vaší postavy a tváře vám pomůžeme i se zlepšováním celkového dojmu a to zejména v oblastech, které sama nevidíte nebo vůbec nevnímáte. Tyto oblasti určují nebo alespoň ovlivňují koho budete přitahovat, jaké budete mít přátele, jak se k vám bude chovat váš partner, jak uspějete při seznamování novým mužem nebo pracovním pohovoru kde byste mohla dosáhnout na vyššímzdu.Formování charakteru - charakter formují individuální zkušenosti a je vývojově podmíněn. Jádrem charakteru je vůle, síla motivů, míra energie, zájmu o činnost. Utváření charakteru je determinováno fungováním postojů a ty jsou zase (jak již víme z kapitoly 2.1.3) primárně formovány výchovou a sekundárně dalšími zkušenostmi jedince. Nejvíce se na utváření a formování charakteru podílí výchova, rodina, škola, společnost a později hlavně sebevýchova.

Individuální zkušenosti často podmiňují nalezené souvislosti mezi určitými rysy charakteru a určitými zkušenostmi - např.souvislost citové deprivace v raném dětství a formování agresivní, citově labilní osobnosti apod.

Existují různé charakterologické systémy, z nichž můžeme uvést některé nejzajímavější:

Francouzský charakterolog R. Le Senne popisuje následující typy charakteru:

nervózní typ (rychlé střídání citů, potřeba silných citových dojmů, náladový)

sentimentální typ (silná emotivita, špatná adaptabilita, útěky do ústraní, pesimismus, častá skleslost)

cholerický typ (bohaté city, ale obrácené navenek, výbušné a těžko ovladatelné, je smyslný, má rád společnost, je praktický)

vášnivý typ (je exaltovaný, celkově dynamický, energický, obvykle tvrdý)

sangvinický typ (extravert, dobře se ovládá)

flegmatický typ (vcelku aktivní, ale málo emotivní, je chladný)

apatický typ (stereotypní, konzervativní, sklesle laděný)

amorfní typ (vitálně a egoisticky založený, ale se slabými city a slabou aktivitou, s pomalými reakcemi)

Piagetova stadia charakteru
J. Piaget (1995) rozlišil 2 stadia morálního vývoje dítěte:

heteronomní (určováno normami převzatými od druhých lidí)

autonomní (jednání je určováno již vnitřními normami)

Stupeň morálního vývoje je tedy určován mírou zvnitřnění etických norem. Nejdříve se dítě podřizuje vůli dospělých, aby se vyhnulo trestům, později jsou etické normy v jeho vlastní vůli již obsaženy („krást se nesmí, protože je to trestné", „krást se nesmí, protože se mi to příčí, je to hnusné").

Přínosem ke studiu problematiky charakteru je i Peckovo a Havighurstovo (Čáp, 2007) rozlišení pěti charakterů, které řadí do vývojové posloupnosti psychologické a morální zralosti:

0 – 3 roky amorální charakter

3 – 6 let egocentrický charakter

6 – 15 let konformní charakter

15 – 18 let charakter s iracionálním svědomím

18 a dále racionálně-altruistický charakter

Vlastnosti charakteru
Struktura charakteru není náhodným souhrnem rozličných vlastností. Jednotlivé vlastnosti charakteru jsou navzájem spojené a představují celostní organizaci. Podle interakčních vazeb bývají vlastnosti charakteru děleny do několika skupin:

vlastnosti vyjadřující vztah k sobě - např. cílevědomost, vytrvalost, stálost motivů, odvaha a statečnost, konfliktnost atd.

vlastnosti vyjadřující vztah k druhým lidem - altruistické, jako je dobrosrdečnost, štědrost, srdečnost, upřímnost

vlastnosti vyjadřující vztah k činnosti - celkový postoj (pracovitost – lenost), způsob činnosti (důkladnost – nedbalost) aj.

Svědomí

Součástí charakteru je rovněž svědomí neboli proces vnitřního sebetrestání a sebeodměňování, založený na pocitech povinnosti, hrdosti, viny, studu a lítosti. Svědomí nutí člověka, aby se něčemu nepřípustnému vyhnul, a jestliže egoistické impulzy byly silnější a dopustil se něčeho nepřípustného, trestá jej výčitkami.